Ústavní soud selhává ve své moci. Už víme, proč. Potvrzeno, soudci se podílí na odstraňování demokratického řádu lidských práv a základních svobod a napomáhají těžkému zločinu.

28.12.2017 16:34

Přestože je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, jednání ústavních soudců deklasuje demokratické záruky na pouhé smyšlenky. Naše zaručená práva a svobody vetknuté do Ústavy se tak stávají pouhým cárem papíru, se kterým si kdejaký jouda vytírá svoji zamazanou zadnici. Jelikož se rok s rokem sešel, přinášíme aktuální informace k závažnému zločinu exekutora Jíchy z Přerova v podobě korespondence zakladatele NADKLAMu s Ústavním soudem ČR.

 

Vážený pane Sládečku!

Přesně před rokem se soukromý exekutor Lukáš Jícha z Přerova dopustil závažného zločinu zasahování do nezávislého rozhodování soudu, kde použil výhrůžku, pokud mu soud nevyhoví. Soud pod tímto nátlakem Jíchovi vyhověl, čímž došlo ke zmaření věci nesouvisející s exekučním řízením před nabytím právní moci.

Tento zločin se udál u Okresního soudu v Šumperku.

Dne 15.12.2017 jste, pane Sládečku, odmítl ústavní stížnost, kde předmětem věci je nevhodné chování jednoho ze soudců Okresního soudu v Šumperku, který se dopustil závažných prohřešků vůči etice soudce, narušil důstojnost řízení a ohrozil důvěru v nezávislé rozhodování soudu, kdy nezákonně zasahoval do soukromí třetí osoby, která nebyla účastníkem řízení, činil úkony za žalovanou stranu, cenzuroval výslech protistrany a při výslechu protistraně napovídal, jak se má zachovat k položeným otázkám. Z jednání pak nebyl pořizován zvukový záznam a došlo k manipulaci s protokolem o jednání.

Odmítnutí jste zdůvodnil formalistickou absencí advokáta pro podání stížnosti, přestože moje zastoupení advokátem postrádá ústavněprávní legitimaci a poškozuje garantovanou ochranu zájmů a práv stěžovatele.

Důvodností pro řádné projednání stížnosti pak je:

a) Systémová podjatost České advokátní komory a advokátů ve zvýšené míře než obvyklé, která se promítá v činění obtíží stěžovateli.
b) Nedostatečná odborná způsobilost a nedostatečné právní zkušenosti advokátů v zastupování stěžovatele žijícího život na bázi de lege ferenda v jeho čisté formě, kdy sepis z jejich strany nedosahuje potřebných kvalit pro úspěšnost podání.
c) Právní názor stěžovatele k výkladu usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1570/16, kdy stěžovatel má zato, že ze strany Ústavního soudu došlo k vyjímce v rozhodování oproti běžné praxi a přestože stížnost byla odmítnuta z procesních důvodů, nezadává to na významu z hlediska posouzení významnosti precedentu k právům stěžovatele.
d) Zastoupení stěžovatele advokátem z ústavněprávního hlediska nemůže jít proti právu stěžovatele na přístup k soudu a projednání věci. Od římského práva je dané, že v občanskoprávních věcech je právní zastupování právem strany sporu, nikoli povinností. Právo na přístup k soudu a právo na řádné projednání věci je tedy nadřazeno zákonné úpravě povinného zastoupení advokátem, jsou-li splněny podmínky pro řádné projednání.

S těmito skutečnostmi jste velice dobře obeznámen, stejně, jako se skutečností, že dosud nedošlo k uplynutí lhůty pro podání stížnosti.

A víte velice dobře, že před rokem zasedalo plénum, které rozhodovalo o kárném provinění vašeho kolegy Jirsy pro stejný prohřešek proti etice soudce a procesním normám ÚS.

Pokud by jste se stížností řádně zabýval, došel by jste ke zjištění, že závažný zločin Jíchy úzce souvisí s řízením, které je předmětem stížnosti a s ohledem na chování soudce Lipenského z OS Šumperk je zde důvodné podezření na spojitost vazeb skrze advokáta Miloše Slabého z Mohelnice, který zastupuje obecnou zmocněnkyni protistrany.

Z trestněprávního hlediska, pane Sládečku, napomáháte těžkému zločinu.

Z ústavněprávního hlediska se, pane Sládečku, podílíte na odstraňování demokratického řádu lidských práv a základních svobod.

Zajímá mě tedy, jaké ze svého chování vyvodíte závěry a jak se nadále postavíte k setrvání ve funkci vyžadující čest, dobrou pověst, odbornost a důstojnost?

Vladimír Sládeček je český právník specializující se na oblast správního práva, od června 2013 soudce Ústavního soudu České republiky. Působí na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejímž byl vedoucím, a také na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1990 se stal odborným konzultantem v Kanceláři Federálního shromáždění, kde se podílel na novelizacích tehdejší Ústavy a přípravě Listiny základních práv a svobod. V roce 2013 Miloš Zeman sdělil, že jej hodlá se souhlasem Senátu jmenovat soudcem Ústavního soudu. Ze stenozáznamu schůze Senátu ČR je zřejmé, že se tak stalo v době podlimitního stavu soudců Ústavního soudu. Tedy, že se tak stalo v době ústavní tísně.

Téměř od počátku existence Ústavního soudu (od listopadu 1993) pracoval Vladimír Sládeček na částečný pracovní úvazek jako asistent soudce Ústavního soudu (až do r. 2002). Během r. 2001 spolupracoval s JUDr. O. Motejlem na vybudování Kanceláře Veřejného ochránce práv, posléze této kanceláři poskytoval odborné konzultace, zejména v souvislosti s každoroční Souhrnnou zprávou o činnosti Veřejného ochránce práv.

Budeme čekat další rok nebo se brzy dozvíme, jaké má s námi Vladimír Sládeček skutečné úmysly?

 

Zpět

Podporujeme:

Revoluce za dva tisíce