Notifikace podatelny Ústavního soudu o přijetí emailové zprávy US CKDP 0004636/18

09.06.2018 12:33
Toto sdělení podatelny Ústavního soudu je generováno zcela automaticky.
Vaše datová zpráva s předmětem Re: Dotaz podaná prostřednictvím elektronické podatelny dne 7. 6. 2018 v čase 10:26 byla přijata pod číslem podání US CKDP 0004636/18 nepodepsaná elektronickým podpisem.

To: jaromir.jirsa@usoud.cz, milada.tomkova@usoud.cz, jiri.zemanek@usoud.cz, david.uhlir@usoud.cz, pelikanr@psp.cz
Cc: pavel.rychetsky@usoud.cz, jaroslav.fenyk@usoud.cz, jan.musil@usoud.cz, jan.filip@usoud.cz, vladimir.sladecek@usoud.cz, ludvik.david@usoud.cz, Katerina.Simackova@usoud.cz, radovan.suchanek@usoud.cz, vojtech.simicek@usoud.cz, tomas.lichovnik@usoud.cz, josef.fiala@usoud.cz, Elektronicka Podatelna

Message-ID: <406fa932-8790-0462-f437-3f8df2e0b264@centrum.cz>
Date: Thu, 7 Jun 2018 10:26:48 +0200

Dobrý den, všem,

nepovšimnul jsem si nějakých výrazných změn za nápravou stavu věcí. Zřejmě to dáno vaší vytížeností za hledáním způsobů vyvinění se.

Možná vám ve vašem životním tápání pomůže následná připomínka. Kdoví..?

Dluhy nejsou jen o penězích

29.05.2018 16:45
Připomínáme, že dluhy nejsou jen o penězích. Ale i o tom, kdo co slíbil a nesplnil. O tom, co kdo zmařil, zatajil, umlčel. O tom, kdo co vydává za své, aniž by myšlenka byla jeho.

A o tom, co kdo mohl udělat a neudělal..

Dovětek (Pár citátů Jana Wericha. I když a upřímně, možná jsou nad vaše možnosti..):

„Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.“

„Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říkal ředitel klaunovi: "Klaune, proč ten kůň nezpívá?" A klaun odpoví: "Není mu dáno." A ředitel řekne: "Tak mu dejte!" A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.“

„Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.“

„Král se přestal dívat do dálky a pravil: „Já byl líný vás poslouchat a teď jsem líný se ptát, o čem tu byla řeč,“ a zůstal králem ještě dlouhá léta, protože byl líný umřít.“

Asi k mé smůle, že nejsem líný v tom vašem líném království. Nicméně mám štěstí, protože z mých úst nikdy nezaznělo, že nemůžu. Buď jsem chtěl a udělal, nebo nechtěl a neudělal. Otázka, co nyní s nastalou situací a jak rychle přijdou dny, kdy třeba někdo bude chtít něco změnit, ale už nebude moci?

Jak všichni víme, tak někteří z vás nadržují zločinu zasahování exekutora do nezávislosti soudu a jiní zase nadržují trestné činnosti lichvy a pár z vás naplnilo skutek nadržování trestnému činu účasti na sebevraždě ve stadiu pokusu o sebevraždu.

Ač jste mohli, někteří z vás nekonali, jiní mařili, čímž jste umožňovali dlouhodobé nebezpečné pronásledování ze strany mé bývalé manželky a jejího advokáta Miloše Slabého, bývalého pracovníka federálního ministerstva, jenž umně využil svých předlistopadových zkušeností a kontaktů.

Přestože jsem vás několikrát upozorňoval na bezvýchodnost své situace a že jejím jediným východiskem, které jako zástupci státu nabízíte, je sebevražda, v březnu minulého roku to již zašlo tak daleko, že jsem se během pár dní opakovaně pokusil vzít si život.

Jen vteřiny dané nevyjasněností detailů zabránily nejhoršímu.

Jenže, co nyní? Zlepšení nenastalo a životní krize se prohlubuje. Permanentní ohrožení způsobované nedostatkem jídla a ztrátou bydlení mnoho šancí na přežití nedává.

Za tu dobu myšlenky přešly od každodenního ranního pocitu na zabití se po celodenní úvahy skoncování s vlastním životem.

Nedávno jsem měl sen, jenž mi napovídal, jak to celé vyřešit.

Kdysi před léty jsem na bezpeněžním prostoru přišel ke kuchyňskému noži na maso. K takovému tomu většímu, jak se s ním lehce krájí maso. Minulý rok v březnu, týden před hladovkou u vás, jsem ho v afektu vzal a zavřel se s ním v koupelně. Tehdy jsem nevěděl, zda si podřezat ruce nebo bodnout do břicha. Teď už to mám vyjasněný. Mno, v tom snu jsem si s tím nožem stoupl přesně doprostřed tramvajových kolejí mezi kanál a železný překlad kolejnic. To místo je naproti hlavnímu vchodu do Ústavního soudu. Čelem k vám pokleknu a vyčkávám, až zastaví přijíždějící šaliny z obou stran. Chvíli vyčkám, aby bylo dost svědků, kteří uslyší pravé důvody z mých úst. Ne ty vaše pokrytecké lži a obelhávání. Poté se v tom snu řežu do žíly a špici nože přikládám k břichu. Dva tři centimetry nad pupek.

Včera jsem se byl na tom místě podívat. Skutečně tam ten kanál a překlad kolejnic je naproti hlavnímu vchodu. Díval jsem se, že tím místem projíždí pár šalin během minuty a že jsou celkem dlouhé. Odhaduji 20-30 minut a způsobí taková událost dopravní kolaps. Dá se říct, že by to bylo symbolické, když množství exekucí a dluhů způsobují nepřiměřené požadavky dopravních podniků a jejich advokátů s exkluzivní smlouvou.

Víte to, že v Brně si advokát Buchlovský účtuje přes 5 tisíc za vymáhání nezaplacené jízdy a že revizoři DPMB denně odhalí v průměru 200 jízd bez jízdního dokladu? Z 40% jde o děti a seniory.

Že já se nedal hned po škole na studium práva, když mi tento obor jde a když si v advokacii jeden může potenciálně přijít až na milion korun denně. Se Slabým bychom možná byli kamarádi a Robert Pelikán by mně nedlužil za státem způsobenou škodu.

A vidíte, zrovna ministr v demisi Robert Pelikán mohl nebezpečné pronásledování ukončit. Mohl předejít pokusům o sebevraždu. Přešla na něj zákonná povinnost náhrady škod za nezákonné zbavení majetku. Ale to on ne, Pelikán raději způsobí ještě větší škody a nadržuje zločinu zasahování do nezávislosti soudu, při kterém došlo k okradení mého nezletilého syna v jeho údajném zájmu.

Máte ten systém kolem exekucí a advokátní business vychytralý. Vyvoláním strachu rozvrátíte rodiny a poštvete proti sobě její jednotlivé členy. V údajném zájmu dětí zadlužíte jednoho z partnerů. Tlakem povinností, exekucemi a úřední šikanou ponižujete člověka natolik, aby nakonec podlehl (Je to totiž jen otázka času, neboť je vám známo, že nastavená pravidla úřadů východisko neumožňují). A dluhy pak budete vymáhat po bezbranných rozchodem partnerů zdecimovaných dětech.

Sny nesny, situace, ve které se nacházím, je nesnesitelná pro neřešitelnost. V imaginární rovině mám stejně nůž na krku. Čas už se počítá na minuty. Finanční prostředky, jež umožňují řešení, mně neoprávněně zadržujete. Zadržujete i peníze, které mně právem náleží.

Jestli si myslíte, že vám to píši z rozmaru nebo upoutání pozornosti, tak si buďte jisti, že tomu tak není. Tu estrádu bych vám tam na Joštové mohl udělat. Ale stejně cítím, že pro mě bude lepší, odejít v klidu u sebe doma. Dokud můžu, dokud mám kde. Jednou v životě si dovolím udělat, co je lepší pro mě.

Zpět